PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když RAGE vydají nové album, a že jsou v téhle činnosti skutečně obdivuhodně konstantní (vezměte si třeba, že minulá nahrávka „Wings Of Rage“ vyšla těsně před začátkem covidové pandemie, což přes všechny naše subjektivní dojmy není zas tak dávno), začíná to stále více být dobrá příležitost pro nějakou tu základní statistiku. Kolikáté že to album vlastně je, kolik let už kapela existuje a podobně. A taky se v tom tím pádem dá víc a víc chybovat.
Takže si podobné statistiky pro tentokráte odpustím a raději to vezmu z jiného konce. Co, krom chlapáckých nárameníků, které si Peavy aktuálně pořídil, a které do jisté míry připomínají i podobné nedávné události v řadách slovenských ČAD, je tedy u RAGE na „Ressurection Day“ nového?
Inu, soukolí bandu okolo brzy sedmapadesátileté německé legendy se znovu rozrostlo na čtyři členy, potřetí v celé historii většinu času tříčlenného projektu a poprvé od roku 1999, kdy naposledy skončilo období dvou kytaristů (neboť o jejich počet tady pochopitelně jde). Předcházející sólový mistr šesti strun Marcos Rodriguez skončil s nástupem pandemie z ne úplně jasných příčin a Peavy se tedy rozhodl, že to znovu zkusí se dvěma sekerníky, jimiž se tentokráte stali jistí Jean Bormann a Stefan Weber.
Dalo se proto úspěšně předpokládat, že po vzoru někdejších alb „Black In Mind“ (1995) a „End Of All Days“ (1996) dojde k přitvrzení výrazu kapely, ale že to tak bude asi všechno, co od ní na poli „novinek“ můžeme očekávat. Své melodicko – metalové výšiny, do nichž se tak dlouhodobě a úspěšně pracovávala, totiž už nejspíš nemůže opustit, ani kdyby sama sebevíc chtěla, natolik se jí (a Peavymu samozřejmě v první řadě) propsaly do DNA.
Je to ovšem tak napůl, řekl bych. Částečně došlo k jistému zhrubnutí a zatěžkání zejména kytarového výrazu, nicméně není to žádný zásadní zásah, který by produkci RAGE změnil k nepoznání. Základ tedy zůstává stále stejný: nosný, tvrdý riff a k němu přiroubovaná výrazná melodie, což oboje Peavy stále drží pevně v rukách bez sebemenšího signálu zaváhání či slabosti. A jak už to tak bývá, někdy je to výraznější, někdy ne, a zrovna „Ressurection Day“ má po spíše slabším zmíněném předchůdci „Wings Of Rage“ znovu náboj a lesk, který bychom od RAGE všichni chtěli v první řadě.
Máme tedy co do činění s velmi slušnou kovovou jízdou od počátku až do konce, místy (thrashem vonícími) je třeba si skutečně přidržet i ony zmíněné nárameníky, a co je nejdůležitější, sotvaže celé album dozní, posluchač nemůže popřít, že by si ho nechtěl dát celé znovu. Protože skutečně chce, neboť paleta chutí a barev jednotlivých skladeb je tak lákavá a zajímavá, že se s ní dá experimentovat po velmi dlouhou dobu. Skvělý titulní otvírák, definitivně chytlavé tutovky „Virginity“, „The Age Of Reasons“ či „Monetary Gods“ a nejsvětlejší body celé nahrávky, smutně bolavé kusy „Arrogance And Ignorance“ a „Black Room“, v nichž se krásně zrcadlí to největší umění RAGE, a sice opakovaně napsat skutečný metalový hit. Jasně, stručně, nezapomenutelně.
Takhle tedy jistě ano, pane Wagnere, a doufejme, že si to celé dáme už (snad?) brzy i živě z pódií.
Vzkříšení se nekoná, neboť RAGE nic takového nepotřebují.
8 / 10
Peter "Peavy" Wagner
- zpěv, baskytara
Jean Bormann
- kytara
Stefan Weber
- kytara
Vassilios "Lucky" Maniatopoulos
- bicí
1. Memento Vitae (Overture)
2. Resurrection Day
3. Virginity
4. A New Land
5. Arrogance and Ignorance
6. Man in Chains
7. The Age of Reason
8. Monetary Gods
9. Mind Control
10. Traveling Through Time
11. Black Room
12. Extinction Overkill
Resurrection Day (2021)
Wings Of Rage (2020)
Seasons Of The Black (2017)
The Devil Strikes Again (2016)
21 (2012)
Strings To A Web (2010)
Carved In Stone (2008)
Full Moon in St.Petersburg (Live CD, DVD) (2007)
Speak Of The Dead (2006)
From The Cradle To The Stage (Best Of) (2004)
Soundchaser (2003)
Unity (2002)
Welcome To The Other Side (2001)
Ghosts (1999)
XIII. (1998)
End Of All Days (1996)
Lingua Mortis (1996)
Black In Mind (1995)
10 Years In Rage (1994)
The Missing Link (1993)
Beyond The Wall (EP) (1992)
Trapped! (1992)
Extended Power (EP) (1991)
Reflections Of A Shadow (1990)
Secrets In A Weird World (1989)
Perfect Man (1988)
Execution Guaranteed (1987)
Reign Of Fear (1986)
Prayers Of Steel (jako AVENGER) (1985)
Je to veľmi dobré. Kvalitou porovnateľné ako posledný Brainstorm, Peavy má ale oveľa lepšie melódie a refrény.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.